čtvrtek 3. ledna 2013

Překvapenííí!



Můj Drahý mě chtěl překvapit, a že prý mám být nastartovaná u něj před prací a hned jak skončí , někam si vyjedeme. Zaboha jsem z něj nemohla dostat kam a co že je to za překvapení. A to jsem v získávání informací tohoto typu mistrem už od malička. Naši by Vám o tom mohli vyprávět. Nejen, že jsem vždycky vykecala, co pro koho mám, já to rovnou i rozdala a pak mi bylo hrozně líto, že nebudou mít pod stomečkem/k narozeninám atvšp překvapení, že jsem běžela nakoupit dárky nové a tak se to opakovalo až do onoho slavného dne. (Jak si jistě dovedete domyslet, tento koníček je trochu finančně náročný.) Byla jsem vždycky i mistr ve vyzvídání naopak, co kdo má pro mě. Úspěšnost nebyla sto procentní, nicméně lehce nad padesát to myslím bylo a pořád na tom pracuju a zlepšuju se.

Celý den jsem se potila a přemýšlela a dumala a přemlouvala a vydírala a vůbec zkoušela různé metody, ovšem drahý na mojí hru nepřistoupil a mlčel jako hrob. Ok, mám ráda, když se trochu dělaji drahoty. Má to svoje kouzlo, ono kdyby to bylo, jakože něco pro tebe mám a pak hned vybalit co, tak to taky není ono. Tato hra má určitá pravidla. Chvilku se prostě musí dělat drahoty, v tom zkrátka to kouzlo je.

Drahý hrál asi jiné hry a tak mi nezbývalo než to vymyslet sama. Nakonec co by pro mě asi tak mohl mít za překvápko, když se za tím musí dojet autem? Ha, bude to nějaká kultůra. Divadlo, kino, večeře…..No a řídíc se heslem: Kdo je připraven, není překvapen.“, jsem se rozhodla neponechat nic náhodě a řádně se na tuto událost vybavit.

Mé vybavení se skládalo z šatů (vánoční dárek od ségry, který jsem na ní vydyndala už 14 dní před vánoci = já Vám říkala, že jsem v tom dobráJ), silonek s takovýma těma krásnýma dírama, kozaček a krásnýho kabátku.

Ve smluvený čas jsem byla nastoupená a natěšená na dohodnutém místě, připravená na všechny typy kulturních (kino, divadlo, restaurace) i nekulturních (penzionek, hotel, i ten hodinový!) záležitostí. Drahý mnou byl potěšen, to ne že ne, ale co Vám budu povídat ve Sportisimu při zkoušení běžek , to nebyl nejvhodnější outfit. No, na všechno se zkrátka připravit nedá. Ale co, stejně ho miluju a třeba konečně pochopí, že by mi to vždycky po menším naléhání prozradit měl, to se pak taky může příště stát, že mě v těch šatech a díratejch silonkách potkáte jak běžkuju kdesi po lesích.:-)