Ne, nejsem dietní maniak a nerozhodla jsem se zkoušet nové, zaručené tipy na zaručené úbytky. Ne, že by na mě nebylo něco na ubytí. Ale už dávno jsem pochopila, že se opravdu nestane zázrak a moje postava se nezeštíhlí, nevytvaruje, nezmizí mi ty „mávačky“ na rukou, nepozvedne se mi zadek, ani prsa a nezmizí mi celulitida, když nebudu jíst to, či tamto a zkusím omezit tadyto, nebo tamhleto. Prostě jsem už dávno pochopila, že bez cvičení ze mě Ornela Mutti nebude. Cvičit jsem sice začala, Ornela nejsem pořád, ale cítím se fajn.
Postihla mě ale dieta jiná a sice bezlepková. Řeknu Vám, nic moc. Spíš nic, než moc. Začátky pro mě byly peklo, nevěděla jsem, odkud začít. Řídíc se heslem „Když je ti nejhůř, rozhlédni se kolem sebe, vždycky se najde někdo, kdo je na tom hůř, tak sklapni a nestěžuj si!“, tak činím. Hrozně se rozhlížím, koukám fakt daleko, dokoukla jsem až do Japonska, do Egypta a vůbec všude. Nějak to nefunguje! Ony ty poučky a chytrý věci fungujou asi jen když je aplikujete na ostatní, nebo co.
Postavila jsem se tomu nicméně čelem a jedla jen to, o čem bezpečně vím, že lepek neobsahuje. Jelikož vím prd, jedla jsem pár následujících týdnů jen saláty (asi 20 kg), brambory (asi 30 kg) a to,co seženete v prodejnách zdravé výživy, což jsou různé tyčinky, sušenky, sojové suky apod. Mezitím jsem lustrovala internet a hledala a hledala. Nakonec jsem zjistila, že můžu téměř všechno, jen se naučit si vybírat, spousta výrobců už bezlepkové potraviny označuje logem přeškrtnutého klásku a až na opravdu vysoké ceny bezlepkových výrobků se to dá zvládnout celkem dobře.
Lehce jsem přehodnotila svůj jídelníček, naučila si připravovat jídlo s sebou, protože když celý den „courám po venku“, nemůžu už si jako dřív koupit koláč, nebo bagetu a celá hladová pak bloudím obchodem a zoufale hledám něco, co není čokoláda, nebo jablko, což většinou přiměje ochranku přilepit se mi na zadek (kterej se mi mimochodem povážlivě zmenšil díky mýmu počátečnímu tápáníJ), protože jak zoufale pročítám složení na všem možným, vypadám spíš jako že jsem sjetá a spletla jsem si obchod s knihovnou.
Postupem času jsem si začala všímat bezlepkových potravin v obchodech, nevím, zda se všichni rozhodli být mi nápomocníJ , nebo a to spíš, pokud tyto věci nepotřebujete, jste vůči nim slepí. Najednou vidím „bezlepkový regál“ v každém obchodě a mám z toho takovou radost, že kupuju úplně všechno. Tím se mi to doma lehce komplikuje, protože povážlivě ubývá úložných prostor. Možná je na čase začít těch asi 15 kg různých druhů mouky zpracovávat, upéct pohankovou sekanou i bramboráčky, bezlepkovou bábovku i perník, uvařit si bezlepkový puding, jáhlovou, rýžovou a kdoví jakou ještě kaši, atd., atd.
Tak nic, jdu hledat nějaké recepty a péct a péct…..
Žádné komentáře:
Okomentovat