Nevím, jak ten Váš, ale ten náš sběratel sbírá všechno. Úplně všechno. Od čehokoli nepotřebného, přes věci občas potřebné, málokdy věci hodící se dost, až po hovínka po našem pejskovi. Posledně zmiňované si ovšem jako jediné nenechává. Zbytek putuje všude, kde se najde jen malé nepatrné, volné místečko. Samozřejmě jen do doby, než to tam objevíme my ostatní, neznalí hodnoty té, či oné věci a dělající si nárok na to či ono místo, kam se ta věcička, to udělátko zrovna ubytovalo.
Uvedu příklad. Abyste si nemysleli, že jsme krkavci. Tak třeba mi přijde balíček. Není důležité, co obsahuje, protože to je moje. Důležitý je ten zbytkový materiál. Ano, to je ta krabička, nebo ten bublinkovej igelit, kterým je vycpaná. A když má ještě k tomu navrch krabička netypický tvar, radost je obrovská. Sbírá se ale opravdu úplně všechno. Starý oblečení, rozbitý telefony, funkční telefony, starý hračky, papírky, drátky, udělátka, nábytek, nádobí, kameny, dřívka, knihy, nářadí, atd, atd.
Mně osobně to přijde roztomilý, ale je to proto, že se ta kolekce neubytovává u mě doma. Dokonce jsem to dnes probírala na našem dámském sedánku a zjistila jsem, že skoro v každé rodině někdo „kolektoruje“. A přesto, že nejsme ani vědci z Británie, či ÚSÁ, vlastně nejsme vědci vůbec (jestli se teda nepočítaj hovadiny, těch my na těch našich sedánkách vymyslíme tuny), tak jsme vyzkoumaly, že téměř v každé rodině je tím sběratelem „ hlava rodiny“. Oni za to vlastně možná ani nemůžou. Kdyby sbíraly ženy, dalo by se přemýšlet, co za tím je. Ale u mužů?? Ti dělají spoustu nevysvětlitelnejch věcí. Od drbání se na koulích,až po vedení seriozních výzkumů na téma „Proč se muži drbou na koulích?“
Samotnou mě teď překvapilo, jak jsem se od úvahy na téma sbírání věcí dostala až ke koulím, ale stalo se. Kdyby Vás teda něco k tématu napadlo, dejte vědět. Nebo nám to zase vyzkoumaj v ÚSÁ.
Žádné komentáře:
Okomentovat