Facebook. Já osobně ho mám. Střídá se u mě období aktivní a pak ho vystřídá předlouhé nic. Když se po čase zase vracím, zjišťuji, že mi povážlivě ubylo přátel. Ne co do počtu, ale spíš do složení. Dříve jsem se „kamarádila“ se spoustou fajn ženskejch. Zajímalo mě, jak se mají, co dělají atd. Najednou se po nich slehla zem. Na místo toho se přátelím se spoustou nových tváří. Všechny si jsou hrozně podobný. Většinou kulaťoučký, růžový s ne moc vlasama, obříma kukadlama a cumlem v pusině.
Když se kouknu do osobních údajů, zjistím, že to růžový, kulatý se jmenuje stejně jako jedna z mých kámošek a dokonce je to i stejně starý. Že by někdo objevil elixír mládí a já o tom nevěděla, je blbost. Tak nevím, ale něco tady nehraje.
Nebo mi nikdy nikdo neřekl, že po porodu budu vypadat takhle. Když vás teda na ulici nepozdravím, kopněte do mě. Já vás jen spoustu let znám jinak. Ráda si vaše nový já pochovám a v rámci vaší slovní zásoby můžeme zavzpomínat na starý dobrý časy.
Nechápejte mně špatně. Proti dětičkám nemám vůbec nic, naopak, ale já chci vědět, co dělají ty skvělý ženský, se kterejma byla vždycky sranda a tolik jsme toho spolu prožily. Nebo to mám chápat tak, že narozením dítěte můj život končí? To mě docela dost děsí. Ne že bych nechápala, že narozením mimča se můj život bude točit hlavně kolem něho, ale doufám, že aspoň minimální šance na zachování si špetky svýho já mám.
Až budu máma i já, jsem si jistá, že budu chtít ukázat i to svoje zlatíčko, ale až přestanu chtít mít profil já sama za sebe, tak ho zruším a nepřenechám svojí ratolesti. To mu/jí radši založím profil vlastní. Hrozně ráda se tak kouknu, jak děti mých kámošek řádí, ale chci mít i šanci, kouknout se jak řádí jejich mámy.
Takže holky, nezlobte se na mě. Nemyslím to zle, jen aspoň občas napište něco o vás samých. To, že pěkně papáte/kadíte/prďánkujete o vás vím už dávnoJ
Žádné komentáře:
Okomentovat