Budeme se smát?

Tomu byste nevěřili. No možná jo. Nevím, jaké zkušenosti s jízdou v MHD máte vy, ale mé poměrně čerstvé, nejsou nic moc. A to ani nechci mluvit o hygieně. Ráda pozoruju lidi. Co mají na sobě, jaký účes, kabelku, batoh. Jestli to ladí? (Moc ne) Taky koukám, kdo si co čte, čumákuju jim do toho i přes to, že já sama to nesnáším. Dělám to samozřejmě hrozně nenápadně. Jestli ne, tak mi to klidně řekněte.

Protože hodně a ráda na lidi koukám, vím, že se většinou neusmívaj. Ani já ne. Asi. Každej si přemýšlí o tom, co dělal, nebo dělat bude a okolní svět je moc nezajímá. Škoda. Včera jsem však v metru viděla úkaz nevídaný. Seděl tam kluk, pán, ani nevim, to mi neutkvělo. Uvízlo mi ale, jak se smál! Smál se mile, smál se na lidi kolem, nebo jen tak do prostoru. Myslím si, že nebyl ani sjetej, ani jinak postiženej. Byl prostě jen milej.

Taky se někdy usmívám, ale jinak. A jenom malou chvíli. To když mi třeba v ipodu začne hrát písnička na kterou kdysi tancoval jeden můj kamarád. Tancoval fakt legračně. No a když tu písničku slyším, pokaždý se začnu smát. Ten usměvavej měl taky v uších ipoda. Třeba prostě jen jeho kamarádi tancujou víc, nebo legračnějc. Kdo ví. Taky jsem to zkusila. Musím říct, že mi to moc nešlo. Rozhodla jsem se Vás teda požádat, abyste mi každej něco zatancoval na nějakou mojí oblíbenou písničku. Tak doufám, že mě pak nezavřou do blázince, až se budu v metru smát jak šílenáJ Ale i tak předem díky.

Ekojá

Jsem třídič a pevně doufám, že vy taky. Snažím se poctivě dělat hromádky a samozřejmě, ne vždy jsem stoprocentní a perfektní, ale snaha se počítá.( Já vim tati, že v těch posmrkanejch kapesníkách se nikdo nebude chtít hrabat.) Třídit nutím i svojí rodinku a známé, ale nejsem zrovna dvakrát úspěšná. Znáte to, mají to fakt těžký. Na jejich místě bych asi taky netřídila. Tak třeba nemají doma tolik místa na všechny ty „koše na třídění“. To chápu. Já ho ve svým 48m2 bytě mám tolik, že můj papír a plast může mít vlastní pokojíček. Ale každej nemá tolik štěstí.  Nebo třeba popelnice mají ne před barákem, kdyby byly před, prý by třídili!, ale až na konci ulice. Nejdelší ulicí na světě je Western Avenue v Chicagu a měří 39.43 km. Vezmu si metr a změřím tu jejich, třeba bude podobně dlouhá. Pak budu mít pochopení.

 Nedávno jsem se dočetla, že ekologickou stopu, kterou za sebou zanecháme, můžeme snížit třeba nežehlením! Super! Nežehlím leta a doteď jsem se za to styděla. Že jsem jako líná a tak. Moc jsem se o tom nešířila, znám pár šílenkyň, co žehlí i ponožky a spoďáry. Než to, to radši budu chodit naboso a naostro. No a teď se dozvídám, že za mým nežehlením není lenost, ale pravděpodobně moje vrozená náklonnost ke všemu přírodnímu. Vůbec jsem s tou přírodou nějak spjatá, nebo co, protože se mi dost často stává, že jsem nevědomky děsně eko. Například občas se mi stane, že doma založím kompost. Většinou přijede na návštěvu náš tati a jako obvykle zahájí důkladný průzkum všech potravin ve všech mých skrýších i na všech oficiálních úložištíš. Žádnej datum spotřeby před ním není v bezpečí a ne jednou se stalo, že objevil u mě v „šuplíku“ na brambory, že už vlastně kompostuju. To vám povim, s tím když zahejbete, to je smrad, že máte chuť jít si zaplavat do žumpy a ten smrad tam ze sebe spláchnout. V tomto bodě na tom budu muset asi ještě zapracovat a vymyslet jinou alternativu. Něco podobnýho tomu nežehlení.

 Jo a taky jsem začala jezdit víc MHD, místo autem. Pravda, minulej tejden v něm trochu škytlo a teď stojí v garáži a nejede a nejede. Ale stejně jsem o tom vážně uvažovala. Že je to nelehké jsem se přesvědčila hned následující týden. Dostala jsem hlad. To je vcelku normální, ten já mám skoro pořád. Mrknu do ledničky a tam oběšená myš. No a tady to začalo bejt zajímavý. Jak mám dopravit velkej nákup domů, ( když mi nejezdí) když jsem se rozhodla nejezdit autem? Ha? Jak to děláte, když chcete koupit brambory, mlíko, kafe, vody, víno a pár dalších blbostí, z kterejch by se dalo něco kloudnýho uvařit? Ok, lahve vína se v rámci snížení hmotnosti nákupu vzdám. To to mám domů nosit jako po jednom? Když dnes začnu, za tři, čtyři dny bych se mohla snad i najíst.  S kabelkou přes rameno a napěchovanou igelitkou v každé ruce,( jako správná socialistická žena) by se z cesty domů narvaným metrem a poté autobusem rázem staly Hry bez hranic. Asi budu muset čekat, až bude po špičce a nákupní výlety podnikat večer.

Jeden by si řekl, že jsou to galeje, ale já to beru jako výzvu. Jen mi prosím, až ke mně pojedete na návštěvu předem zavolejte, dám Vám seznam věcí, se kterýma potřebuju píchnout. Vážně teď přemýšlím, co bude lepší. Vzdát se v rámci odlehčení nákupu toho vína, nebo si to víno nechat a přestat tolik žrát?? Otevřu si lahvinku a seriozně o tom popřemejšlim……….. A teď vážně. Narazila jsem na super stránky, kde dostanete každý den v roce jeden ekotip. To by bylo, abysme si každej něco nevybralJ  Howg.

www.greenissexy.org

Šťourání v nose

 Brrr, tfujtajbl. To si takhle sedim v čekárně u doktora a nevím, co mě čeká. Teda vím, gastroskopie, ale jelikož je to poprvé, pouze hádám a snažím se věřit, že je to opravdu tak, jak psali na svém webu. Nová metoda, nosem, vůbec nebolí, můžete si u toho i povídat. Už jen to kafčo chybí k příjemně strávenýmu dopoledni.  Prej obří výhoda oproti gastro pusou. Zpětně si říkám, kdo by si při tomhle chtěl ještě povídat??? O zvukovejch projevech celý týhle akce se ani nebudu rozepisovat, ale jak bych mezi  vmáčkla kloudnou větu, netuším. Až to příště budou dělat nově třeba okem, už jim na to neskočím. Čekárnou se prožene vysokej sympaťák.  Na řadu jdu na minutu přesně.  Jedinej plusovej  a  opravdu nebolestivej bod celé této atrakce. Tričko dolu.?? Něco dobrýho mi dali spolknout a něco hnusnýho mi stříkli do krku. Kafe to nebylo.  Vešel pan doktor. Ano! ten mladej, vysokej z čekárny. Zatahuju břicho. Nechápu, proč muselo to tričko dolu. To je jako kdyby vám šili rozbitou hlavu a museli jste si u toho sundat fusekle. Snažím se přirozeně usmívat. Moc se mi to nedaří. Dr. mě uklidňuje, prej to nic není a je to jen chvilička. Chviličkou mě vyděsil.  Vzpomněla jsem si na „chviličku“ na jiné klinice, kde jsem si nechala fiknout oči a teda moje chvilička trvala asi tak o hodinu  míň než ta jejich. Dr.vytáhl  hadičku. Já se přestala usmívat. Dr.jí nageloval a jal se mi jí rvát do mýho malýho nosu. Povolila jsem břicho. Měla jsem, povim vám, jiný starosti. Sliznice v nose je dost citlivá. Kdyby vás to zajímalo. Taky jsou tam slzný kanálky. Kdyby vás to zajímalo.  Z očí mi lilo jak z požární hadice. Adié moje pěknější já. Doktor mě přestal zajímat. I bez hadice v nose. Nemůže vás zajímat někdo , kdo vás vidí u takový věci.( A slyší!) Taky byste nezkoušeli zapůsobit na  někoho, kdo vás viděl třeba kadit. Ne? No já teda ne! Takže, šťourat kdekoliv, se nechám už jen od doktorek. Člověk nikdy neví. Teď se budu bát jít i k očařovi. To aby před tím člověk měsíc dřel břišáky,ne?

Právě čtu..

Toto je již pátý díl mnohadílného cyklu této autorky. A ano, přečetla jsem je všechny.Jak už jsem se zmínila, miluju fantasy. Mnohadílné cykly čtenáře někdy odrazují, ale bod k dobru této autorce za to, že každá kniha představuje ucelený příběh. Takže můžete, ale nemusíte číst všechny. Za mně 90%

Stahovačky

Určitě jste si všimli za výlohou v Triumphu toho krááásnýho, stahovacího prádla. Předvádí ho tam modelka, asi 45 kg živý váhy a vypadá v tom fantasticky. Pravděpodobně tím chtějí ukázat, jak budu vypadat, až se do toho nastřelím já. Proč by jinak stahovali něco, co spíš potřebuje nakrmit. Říkám si, že jen tak hubeně vypadá. Ve skutečnosti je tak třeba jako já, ale to prádlo dělá divy.

Jen co jsem si tohle všechno stihla domyslet, zjistila jsem, že jsem dvěma třetinama v již zmíněném obchodě a v ruce se mi objevila peněženka. Fascinující, jak ten lidský (ženský?)mozek je schopen vyhodnotit situaci a zároveň zareagovat rychlostí, jakou nepřekoná ani Ferrari, který to má z 0 na 100 za 3 sekundy. (Není to blbost? Ovšem tato informace mým mozkem nebyla vyhodnocena jako hodna googlování. Smůla)

Pani prodavačka byla hrozně ochotná, v kabinkách mají zvonečky na její přivolání, takže se nemusíte oblíkat, když zjistíte, že jste si zase! vzala menší velikost, než ve skutečnosti potřebujete. To má asi co dělat s tím, že se prej každej vidí/dělá o trochu lepší než ve skutečnosti je. Já se někdy dělám i o dvě čísla lepší. A co je horší, já si to tak někdy i koupím, ale doma mě ta realita vždycky dožene. To se pak snažím o ty dvě čísla polepšit, ale většinou zůstanu ta špatná, nepolepšená.

Ochota prodavačky byla přímo úměrná ceně toho zázraku (při pohledu na cenovku se mi srolovali palce u nohou), ovšem moje velikost toho zázraku, nebyla přímo úměrná těm mým tlustým částem, který jsem do ní potřebovala narvat. Ihned jsem pochopila, proč mají v kabince kromě již zmíněného zvonečku taky ubrousky na otírání a deodorant. Vsadím se, že před „stahovací kolekcí“, tam nic z toho nebylo. Narvat se do toho mi trvalo tak dlouho, že se mně pani přišla dvakrát! ptát (i bez zvonečku) zda je všechno v pořádku, vypotřebovala jsem skoro celou roličku ubrousků a kvůli výparům z deodorantu jsem  musela větrat kabinku, jinak hrozilo, že se otrávím a to nový prádlo si ani neužiju.

Povím Vám, byl to boj. Když jsem tu bitvu vyhrála, věděla jsem, že si ho koupím. Sice se do něj budu muset oblíkat s předstihem, protože po tom vypadám jak po hodině aerobiku a kdo se mnou někdy cvičit byl, ví, o čem mluvím, ale když si ho budu nějakou dobu oblíkat pravidelně, tak nebudu muset chodit cvičit vůbec  a navíc konečně doopravdy zhubnu. Zajímalo by mně, kolik jsem tím spálila kalorií. Myslím, že to vydalo na 30 minut spinningu minimálně. Zkrátka, dobrá to věcička.

Teď už jen dostat to ze sebe dolu. No, vždycky můžu říct, že si ho nechám na sobě a porvat se s tím až doma. Sakra, ještě abych se z něj musela třeba vystříhávat…no snad to půjde dolu i po dobrýmJ