Jsem třídič a pevně doufám, že vy taky. Snažím se poctivě dělat hromádky a samozřejmě, ne vždy jsem stoprocentní a perfektní, ale snaha se počítá.( Já vim tati, že v těch posmrkanejch kapesníkách se nikdo nebude chtít hrabat.) Třídit nutím i svojí rodinku a známé, ale nejsem zrovna dvakrát úspěšná. Znáte to, mají to fakt těžký. Na jejich místě bych asi taky netřídila. Tak třeba nemají doma tolik místa na všechny ty „koše na třídění“. To chápu. Já ho ve svým 48m2 bytě mám tolik, že můj papír a plast může mít vlastní pokojíček. Ale každej nemá tolik štěstí. Nebo třeba popelnice mají ne před barákem, kdyby byly před, prý by třídili!, ale až na konci ulice. Nejdelší ulicí na světě je Western Avenue v Chicagu a měří 39.43 km. Vezmu si metr a změřím tu jejich, třeba bude podobně dlouhá. Pak budu mít pochopení.
Nedávno jsem se dočetla, že ekologickou stopu, kterou za sebou zanecháme, můžeme snížit třeba nežehlením! Super! Nežehlím leta a doteď jsem se za to styděla. Že jsem jako líná a tak. Moc jsem se o tom nešířila, znám pár šílenkyň, co žehlí i ponožky a spoďáry. Než to, to radši budu chodit naboso a naostro. No a teď se dozvídám, že za mým nežehlením není lenost, ale pravděpodobně moje vrozená náklonnost ke všemu přírodnímu. Vůbec jsem s tou přírodou nějak spjatá, nebo co, protože se mi dost často stává, že jsem nevědomky děsně eko. Například občas se mi stane, že doma založím kompost. Většinou přijede na návštěvu náš tati a jako obvykle zahájí důkladný průzkum všech potravin ve všech mých skrýších i na všech oficiálních úložištíš. Žádnej datum spotřeby před ním není v bezpečí a ne jednou se stalo, že objevil u mě v „šuplíku“ na brambory, že už vlastně kompostuju. To vám povim, s tím když zahejbete, to je smrad, že máte chuť jít si zaplavat do žumpy a ten smrad tam ze sebe spláchnout. V tomto bodě na tom budu muset asi ještě zapracovat a vymyslet jinou alternativu. Něco podobnýho tomu nežehlení.
Jo a taky jsem začala jezdit víc MHD, místo autem. Pravda, minulej tejden v něm trochu škytlo a teď stojí v garáži a nejede a nejede. Ale stejně jsem o tom vážně uvažovala. Že je to nelehké jsem se přesvědčila hned následující týden. Dostala jsem hlad. To je vcelku normální, ten já mám skoro pořád. Mrknu do ledničky a tam oběšená myš. No a tady to začalo bejt zajímavý. Jak mám dopravit velkej nákup domů, ( když mi nejezdí) když jsem se rozhodla nejezdit autem? Ha? Jak to děláte, když chcete koupit brambory, mlíko, kafe, vody, víno a pár dalších blbostí, z kterejch by se dalo něco kloudnýho uvařit? Ok, lahve vína se v rámci snížení hmotnosti nákupu vzdám. To to mám domů nosit jako po jednom? Když dnes začnu, za tři, čtyři dny bych se mohla snad i najíst. S kabelkou přes rameno a napěchovanou igelitkou v každé ruce,( jako správná socialistická žena) by se z cesty domů narvaným metrem a poté autobusem rázem staly Hry bez hranic. Asi budu muset čekat, až bude po špičce a nákupní výlety podnikat večer.
Jeden by si řekl, že jsou to galeje, ale já to beru jako výzvu. Jen mi prosím, až ke mně pojedete na návštěvu předem zavolejte, dám Vám seznam věcí, se kterýma potřebuju píchnout. Vážně teď přemýšlím, co bude lepší. Vzdát se v rámci odlehčení nákupu toho vína, nebo si to víno nechat a přestat tolik žrát?? Otevřu si lahvinku a seriozně o tom popřemejšlim……….. A teď vážně. Narazila jsem na super stránky, kde dostanete každý den v roce jeden ekotip. To by bylo, abysme si každej něco nevybralJ Howg.
www.greenissexy.org
Žádné komentáře:
Okomentovat