Tomu byste nevěřili. No možná jo. Nevím, jaké zkušenosti s jízdou v MHD máte vy, ale mé poměrně čerstvé, nejsou nic moc. A to ani nechci mluvit o hygieně. Ráda pozoruju lidi. Co mají na sobě, jaký účes, kabelku, batoh. Jestli to ladí? (Moc ne) Taky koukám, kdo si co čte, čumákuju jim do toho i přes to, že já sama to nesnáším. Dělám to samozřejmě hrozně nenápadně. Jestli ne, tak mi to klidně řekněte.
Protože hodně a ráda na lidi koukám, vím, že se většinou neusmívaj. Ani já ne. Asi. Každej si přemýšlí o tom, co dělal, nebo dělat bude a okolní svět je moc nezajímá. Škoda. Včera jsem však v metru viděla úkaz nevídaný. Seděl tam kluk, pán, ani nevim, to mi neutkvělo. Uvízlo mi ale, jak se smál! Smál se mile, smál se na lidi kolem, nebo jen tak do prostoru. Myslím si, že nebyl ani sjetej, ani jinak postiženej. Byl prostě jen milej.
Taky se někdy usmívám, ale jinak. A jenom malou chvíli. To když mi třeba v ipodu začne hrát písnička na kterou kdysi tancoval jeden můj kamarád. Tancoval fakt legračně. No a když tu písničku slyším, pokaždý se začnu smát. Ten usměvavej měl taky v uších ipoda. Třeba prostě jen jeho kamarádi tancujou víc, nebo legračnějc. Kdo ví. Taky jsem to zkusila. Musím říct, že mi to moc nešlo. Rozhodla jsem se Vás teda požádat, abyste mi každej něco zatancoval na nějakou mojí oblíbenou písničku. Tak doufám, že mě pak nezavřou do blázince, až se budu v metru smát jak šílenáJ Ale i tak předem díky.
Žádné komentáře:
Okomentovat